Punktero Devbox

Správa devbox instancí přímo z VS Code: seznam instancí, jejich porty a stav kontejnerů, otevírání do nového okna, ovládání kontejnerů, sync dat z produkce a zakládání nových instancí.

Proč extensionKind: ["ui"]

Sync sahá na produkci i na devbox, a na produkci vidí jen notebook. Kdyby extension běžela v remote extension hostu (na devboxu nebo v devcontaineru), na produkci by se nedostala a narazila by i na guard not-in-container. Deklarace "extensionKind": ["ui"] zajistí, že extension běží vždy na notebooku — i když je okno připojené do devboxu.

Co umí

Zakládání instancí

Data se v žádném režimu nekopírují — dotáhnou se až syncem, takže se nikam nepřenáší ~6 GB storage/app.

Aktuální instance

Instance, ve které stojí tohle okno, je ve stromu zvýrazněná a rozbalená. Pozná se z URI otevřené složky: v Remote-SSH okně je to rovnou cesta, v okně devcontaineru se vytáhne hostPath z hex authority. Podsložka instance se počítá jako ta instance; muj-projekt nechytne muj-projekt-2.

Proč „Otevřít web" nejdřív zkouší port

Web port se na devboxu nepublikuje — forward staví okno VS Code připojené do instance a končí na localhostu notebooku. Když instanci nemá otevřenou žádné okno, adresa by v prohlížeči jen spadla. Extension proto port napřed zkusí a nabídne otevření instance v devcontaineru.

Extension nikdy nesahá na docker compose (zahodilo by devcontainer features) ani nedělá ssh -O exit (shodilo by i připojení VS Code).

Konfigurace

Odkud se berou hodnoty pro sync

Primárně z Makefile té instance na devboxu (SERVER, SERVER_DIR, DB_NAME, DB_USER, DEVBOX_DB_PWD) — jeden zdroj pravdy s repem a nulová konfigurace. Profil v syncProfiles je umí přepsat; první profil, jehož match (glob) sedí na jméno instance, vyhrává:

"punkteroDevbox.syncProfiles": [
    { "match": "muj-projekt*", "server": "root@192.0.2.10", "dbName": "muj_projekt" }
]

Heslo k produkční databázi žije v SecretStorage pod klíčem server::databáze — tedy jednou pro všechny instance téhož projektu. Když uložené není a v Makefilu instance ho najde, extension nabídne převzetí. Z Makefilu ho pak stojí za to smazat, je v gitu.

Sám skript sync-devbox.sh se stahuje z .devcontainer/ té instance, kterou synchronizuješ — každá instance tak jede svou verzi. drop-all-tables.sql si extension nese vlastní v resources/, takže nezávisí na ničím osobním repu.

Kroky navíc oproti make sync-devbox

• chmod-data — make sync-devbox ho má jako prerekvizitu, ale v sync-devbox.sh není. Extension ho dělá jako krok 0; vypne se profilem "chmodData": false.
• volba portu tunelu — skript má DEVBOX_TUNNEL_PORT napevno na 2222, takže dva souběžné syncy by se o něj poprvaly. Extension vybere volný port z rozsahu 2222–2321 a předá ho v prostředí.

Vývoj

npm install
npm run compile     # nebo: npm run watch
npm test            # unit testy čisté logiky (node --test)

Pak F5 → Extension Development Host; F5 vyžaduje, aby ve VS Code byla otevřená přímo složka vscode-devbox (kvůli .vscode/launch.json a tasku npm: compile).

Instalace do běžného VS Code:

make package && code --install-extension punktero-devbox-0.1.0.vsix --force

Po instalaci Developer: Reload Window. Panel má vlastní ikonu v Activity Baru (Devbox), ne sekci v Exploreru — ten bývá přeplněný a pořadí sekcí v něm nastavit nejde (contributes.views nemá order).

Poznámka k terminálovým akcím

Terminál vzniká vždy na straně okna, ne extension hostu. Z lokálního okna se příkaz zabalí do ssh -t <host>; když je okno už připojené přes Remote-SSH do téhož devboxu, pustí se rovnou. V okně připojeném do devcontaineru terminál běží uvnitř kontejneru, kde alias devbox nemusí existovat — takové akce pouštěj z lokálního okna.